Přesun blogu
Jelikož tu mám asi 20 subscriberů, je fér vás upozornit, že jsem blog přesunul na svůj web. Na Posterous nebudu nadále publikovat.
Nové články najdete na http://www.miracky.eu/blog/
Díky za přízeň!
Jelikož tu mám asi 20 subscriberů, je fér vás upozornit, že jsem blog přesunul na svůj web. Na Posterous nebudu nadále publikovat.
Nové články najdete na http://www.miracky.eu/blog/
Díky za přízeň!
Dneska jsem získal novou zkušenost - natáčení pro televizi. Byl jsem hostem v reportáži o prokrastinaci.
Jak jsem se k tomu dostal? Asi jako slepý k houslím. Mám zapsaný mimosemestrální kurz komunikačních dovedností s Hankou Ondruškovou a po první hodině jsme si náhodou vedle sebe sedli v tramvaji. Slovo dalo slovo a Hanka říkala, že má kamarádku, která točí pro ČT reportáž o prokrastinaci a že by chtěla nějakého studenta, který by si o tom s ní popovídal. Tak jsem na to kejvnul.
Ptal jsem se sám sebe proč a hlavním důvodem byla pro mě výzva, kterou to představovalo. Navíc prokrastinace je věc, se kterou mám zkušenosti (jako každý) a nevadí mi o tom mluvit.
Překvapilo mě, že se mě ptali, jestli tam chci být vidět, že bych mohl být zády jako vrah. Místo studenta původně chtěli natáčet s manažerem, ale žádného nesehnali. To je to takové tabu? Vždyť všichni někdy prokrastinují a není na tom nic špatného.
Vrátím se zpátky do tramvaje, kde jsme se rozloučili a já přespříští den paní redaktorku Mašátovou z ČT volal. Byla velice příjemná a dohodli jsme se na pátek, ale časem jsme to posunuli na dnešní úterý. Ještě několikrát volala, aby se ujistila, že s tím počítám - asi má hodně nemilých zkušeností s lidma, kteří zapomínají termíny a mění plány.
Dneska jsme měli sraz v devět ve škole a štáb už na mě čekal v knihovně (kde jsem za ty dva roky na VŠE byl poprvé, nikdy mě tam nic netáhlo). Pořešili jsme problémy s nějakýma zákazama, které tam jsou a usadili se až na konci dlouhé místnosti, abychom rušili co nejméně studentů.
Dva milí pánové ze štábu připravili světla, kameru a zvuk. Jejich klopáky za dvacet tisíc budou asi o něco lepší než ty za stovku, co jsme s Petrem nakoupili pro natáčení dalších dílů PhotoHabits.
Paní redaktorka byla celou dobu moc milá. Po nastavení techniky jsme si začali povídat. Kecal bych, kdybych řekl, že jsem nebyl vůbec nervózní. Byl, ale nebylo to zdaleka tak strašné. Docela jsem si zvyknul na mluvení před kamerou (z PhotoHabits) a cítil jsem to na sobě. Asi po deseti minutách jsme byli hotovi a teď přišla část natáčení ilustračních záběrů (aby na mě diváci nemuseli zírat celých těch asi osm minut).
Jelikož jsem člověk vcelku rozesmátý, měl jsem největší problém se v některých momentech tvářit vážně a smutně. To bylo fakt nejtěžší. Celkově natáčení těchto záběrů byla sranda - musel jsem sníst jablko, hrát Angry Birds, listovat hroznou knížkou o ekonomii, kreslit grafy z ekonomie (jak jsem vzpomínal, která z těch dvou křivek je S a která D!), utíkat po chodbě, ze schodů a zase nahoru.
Pak jsme se rozloučili a šli si každý po svých. Ve vysílání by to mělo být někdy v pondělí 28.11. kolem 20h. Ani nevím v jakém pořadu, ale to by mi měli ještě upřesnit. Pak se určitě podělím o odkaz na archiv ČT, teda pokud se bude čím chlubit.
Jako zkušenost to bylo fajn a vcelku jsem se i pobavil. Jestli budete mít někdy šanci, tak se jí chopte. Stojí to za to.
Den začal příjemně. Ne, teď opravdu nemluvím o vstávání krátce po šesté. Potěšilo mě, že mám do kina Vzlet ve Vršovicích dobré spojení MHD, kdy jen jednou přestupuju na tramvaj 4 a jedu až tam. Využil jsem cestu ke čtení knížky od Lea Babauty Stop prokrastinaci, kterou vydal Pavel Říha pod hlavičkou Zenhabits. No a právě Pavla, se kterým jsme se znali jen z Twitteru, jsem tam měl poznat. Byl tam i můj spolucestovatel z Islandu Choze. Kino jsem našel bez větších problémů, na cestu jsem se ptal jen jednou. U šatny jsem si odložil a vyfasoval jmenovku na krk.
Jedna z prvních věcí, kterou jsem po příchodu udělal bylo, že jsem se zastavil v knižním koutku a koupil si knížku, kterou jsem četl. Že to vůbec nedává smysl? Co takhle, že k bakalářce se mi bude hodit a nechci ji zablokovat v knihovně na víc než půl roku. To je ten „rozumný“ důvod. Ten hlavní byl jiný. Spoluautor knihy profesor Isaac Getz byl jedním ze speakerů a kdo by nechtěl mít bibli svobody v práci (se symbolickým názvem Svoboda v práci) podepsanou od samotného autora?
Začalo to všechno ve středu v HUBu. Tzv. warm-up party konference o svobodných firmách - Svoboda naživo. Program nebyl žádný krom pětiminutového úvodu od Toma Hajzlera a Petra Vítka, který HUB vede. Hlavním smyslem celé warm-up party byl networking mezi lidma, abychom se mezi sebou poznali a naladili se na stejnou vlnu a na ní doletěli do vršovického kina Vzlet, kde se další den konalo to hlavní.
Před rokem jsem přečetl Ferrissův Čtyřhodinový pracovní týden a jednou z knížek, na které poukazoval byla i ta od Rolfa Pottse se sympatickým názvem Vagabonding a podtitulem An uncommon guide to the art of long-term world travel. Zařadil jsem si ji do svého knižního wish-listu.
Cesta na Island ve mně vzbudila touhy a do knížky jsem se začetl. Poznal se v ní. Uvědomil si, že hodně rad už aplikuju. Kniha upevnila můj pohled na cestování a podtrhla to, co jsem si matně představoval. Vagabonding určitě za přečtení stojí.
Recenzi knížky psát nebudu, odpíchnu se od citátu z ní a povyprávím, co se mi v poslední době honí hlavou.
Wealth is found not in what you own but in how you spend your time.
Dneska jsem byl na té druhé straně.
V dobrém rozmaru, jak bývá mým zvykem, jsem jel autobusem do práce. Na jedné zastávce nastoupila pohledná mladá dívka s Porta Pro na hlavě a sedla si kousek ode mě. Občas jsem po ní hodil očko.
Slečna si pohupovala hlavou a nohou do rytmu, u toho se smála. Bavilo ji to a bylo jí dobře. Když potom šla do metra a zastavila se u jednoho plakátu a chvíli na něj s úsměvem koukala, bylo jasné, že si slečna užívá přítomnou chvíli.
Hned se mi do práce jelo líp a můj den začal radostněji. Stačil pohled na úsměvavého člověka.
Přátelé fotografie, s Petrem jsme připravili další díl našeho videocastu o fotografování PhotoHabits. Jiné číslování značí odklon od systematické výuky - tentokrát jsme se spolu bavili o focení na cestách, které jsem si před pár týdny vyzkoušel. Nechali jsme se unést, ale doufáme, že nám delší stopáž odpustíte. Dobře se na nás kouká třeba u čaje nebo kávy.
Pro geeky máme připravený i jeden bonus.
Trvalo to trochu déle, ale dočkali jste se třetího dílu videocastu o fotografování PhotoHabits. Pojďte se podívat na díl, kde jsme se věnovali ostření.
Chcete-li se na nás podívat ve větším rozlišení, tak můžete přímo na Vimeu.
Než začnu, tak ještě chci všem poděkovat za vaše kladné reakce na naši prvotinu. Úpřímně nás to hrozně překvapilo, protože ani jednomu z nás to jako terno nepřišlo. Nebudeme lhát když řekneme, že to byla odpovědnost teď znovu vylézt před kameru a nepokazit dojem z prvního dílu. Ale máme z toho dobrý pocit, zase jsme se u toho pobavili a věříme, že i tenhle díl bude pro vás přínosem.
S Petrem jsme pro vás připravili první díl podcastu věnovanému focení. Zaměřujeme se hlavně na začátečníky. Začínáme od píky, tak se podívejte, jak správně držet fotoaparát.
